Jméno BARVIČKA souvisí s mlýnem a plavírnou na žlutý okr, kterou v 90. letech 19. století provozoval mlynář z Dubského mlýna pan L.Oberrait. Okr se dobýval na hornobřízském katastru, později i ve zdejší Zeithamlově cihelně a hrnčírně pod Hůrkou (samota jižně po cestě do lesa). Pozdější majitel pan Jaroslav Schejbal přesunul podnik po roce 1938 k silnici (firma OKRA).

Hlavně v poválečné době se firma OKRA zdárně rozvíjela a měla pro svoje výrobky – z počátku okrové a později celou škálu práškových barev – odběratele na celém světě. To trvalo do roku 1950, kdy byl podnik znárodněn. Zásoby, zařízení, část strojů a výroby byla převedena do Prahy (Spojené továrny na barvy a laky n.p.) a část strojů byla zlikvidována. Majitel byl poté ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 6 let do vězení, které si z části odpykával v uranových dolech v Jáchymově. Jen díky tomu, že nikdo neměl zájem o rodinný domek při silnici, mohla v něm Schejbalovic rodina a později i sám propuštěný dřívější podnikatel a poté horník bydlet. Po čase, kolem roku 1967-1968 si mohl koupit (již po druhé) část znárodněné zahrady a v roce 1991 mu byly jeho bývalé budovy vráceny. Ovšem bez strojů, zařízení. Jako důchodce nemohl, přes veškerou snahu podnik opět rozběhnout, neboť technologie výroby barev se za více než 40 let posunula a potřebné konkurenceschopné moderní stroje žádná banka nechtěla financovat. Od záměru obnovení výroby barev tak musel ustoupit.

V letech 1951-90 byl v areálu bývalé továrny umístěn krajský sklad textilu (ponožky). V roce 1991-2000 zde byly prodejní a velkoobchodní sklady potravin. Poté byly a dodnes jsou v části areálu různé firmy a řemeslníci, kteří budovy využívají jako sklady, či prostory pro malou výrobu.

V části bývalé továrny na barvy, ve které se nacházíte, byl synem původního majitele vybudován a do provozu uveden počátkem roku 2017 tento rodinný penzion. Provozovatelem je vnučka původního majitele Silvie Payen. S ohledem na již vžitý místní název a hlavně jako vzpomínku na člověka, který firmu OKRA založil, vybudoval a barvičky zde vyráběl, jsme penzion pojmenovli BARVIČKA.

U ohniště vedle apartmánu 1 je na východní straně zachována část první zděné stavby firmy OKRA – šatny z třicátých let minulého století. Ostatní objekty byly původně dřevěné a převládaly hlavně sušáky na okr. V počátcích firmy byla výroba zaměřena na okrové barvy a postup výroby byl podobný jako u kaolinu.

Od bývalé Zeithamlovy cihelny a hrnčírny bylo vytvořeno dopravní koryto, kterým se proudem vody splavoval v písku obsažený okr do velkých mělkých dřevěných, později betonových kádí (nádrží). Již cestou se pomocí různých zařízení proudící voda s okrem zbavovala pískových zrn. Po usazení kalu v kádích byla voda odčerpávána a o zbytek odvodnění se postaralo slunce a odpařování. Samozřejmě v létě to šlo daleko lépe a rychleji. Jakmile substance dosáhla dostatečné soudržnosti, přenesla se na speciálních lopatách do venkovních zastřešených polic – sušáren. Po dostatečném usušení se materiál rozemlel, napytloval a připravil pro expedici zákazníkům.

Později bylo od této zdlouhavé a pracné výroby upuštěno. Na základě získaných poznatků a prováděných zkoušek byla zúročena činnost vlastní vývojové laboratoře a místo původní suroviny byly využívány přírodní a později i syntetické pigmenty a po spojení s plnivy se začala vyrábět celá škála práškových barev.

V tomto stupni vývoje firma dosahovala největšího rozvoje a nestačila plnit požadavky zákazníků z domova i ze světa. Vyváželo se na všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy. V roce 1950 byl rozvoj firmy zastaven znárodněním, ale ještě nějaký čas fungoval pod národní správou. Pak dle rozhodnutí ústředních orgánů byla výroba ukončena, stroje byly odvezeny do Prahy a některé zlikvidovány. Pro socialistický stát prý tato výroba byla nepotřebná a neefektivní a proto byla část výrobního procesu přesměrována do velkého národního podniku a část zlikvidována a to včetně majitele.